Podzimní Wakushoppu
je tu! A s ním další várka koncertů, performancí a multimediálních
představení ve vršovickém Cafe v lese. Pravidla se nemění: Wakushoppu –
to je průsečík koncertní scény a workshopu, na kterém lze předvést plody
dlouholeté práce a/nebo si vystřihnout veřejnou zkoušku či generálku
právě vznikajícího projektu. Wakushoppu je FREE! Hudebníci vystupují bez
nároku na honorář, na koncerty se nevybírá vstupné, zvykem je společný
set všech účinkujících na konci každého večera. Audio a videozáznamy
jednotlivých večerů jsou volně ke stažení. Wakushoppu má být
příležitostí k poznávání a interakci. Dramaturgy série jsou Tomáš
Procházka a Petr Ferenc. 3. září - Wakushoppu 5.1
TOMÁŠ VTÍPIL
Všudypřítomný
brněnský multiinstrumentalista, producent, elektronický mág, člen DG
307, Urbandu a dalších sestav, autor hudby mimo jiné k celovečernímu
filmu Pouta. „Na Wakushoppu budu pravděpodobně hrát improvizačně
perforovaný materiál z alba, které chystám na listopad. Budou smyčcové
a perkusní nástroje, hlas a sekvencované samply. Chci to pojmout opravdu
jako shoppu, tzn. dílnu, bude to součást práce na albu. Nejspíš si to i zaznamenám. Mimochodem, bude tam slušný aparát?“
LLOYD DUNN
55505
pareidolia: Na začátku je soubor nalezených nahrávek včetně opticky
zaznamenaných filmových ruchů, terénních nahrávek parních lokomotiv
a rádiových signálů z vesmíru. Umělec je záměrně zbavuje většiny
referenčního povrchu a odhaluje některé rysy jejich vnitřního jádra,
přičemž jej zajímají subjektivní a emocionální reakce, které tyto
odhalené formy implikují nebo vyvolávají. Sled obrazů a zvuků
abstraktním způsobem evokuje etapy životního cyklu organismů a strojů,
a to za pomoci (především nalezených) vizuálních analogií zvuků
a autorské interpretace různých účinků těchto obrazů na vnitřní zrak
diváka.
Výsledným
tvarem je rozvíjející se poetický, možná dokonce romantický vizuální
esej či meditace, kterou lze s úspěchem vnímat jako skládačku (či jakýsi
rébus) myšlenek na téma pohybu, změny, vnímání a reakce, které se
v průběhu subjektivně dotýkají kosmologických a historických otázek.
Tím, že své dílo nazval pareidolia, autor zdůrazňuje způsob, jakým divák
nebo posluchač vnímá veškeré umění za více či méně výrazného nátlaku ze
strany umělce, nátlaku, který je (nebo není) úspěšný do té míry, že
umělec prostřednictvím přetrvávajících kulturních kódů chápe a dokáže
ovládat percepční aparát příjemce.
Lloyd Dunn
je multimediální umělec působící od osmdesátých let v oblasti
mechanických médií. Je nositelem titulu MFA z Iowské univerzity, kde
studoval multimédia u Mela Andringy a Hanse Bredera a elektronickou
hudbu u Kennetha Gabura. V osmdesátých a devadesátých letech vydával
výtvarné časopisy Photostatic a Retrofuturism, které obíhaly po celém
světě a staly se součástí sbírek knihovny newyorského Muzea moderního
umění. V roce 1987 Dunn spoluzaložil Tape-beatles, kteří se jako jedni
z prvních hudebních experimentátorů svým dílem přímo zabývali otázkami
duchovního vlastnictví a autorských práv a posléze realizovali řadu
vystoupení v duchu expanded cinema a vydali pět alb na značce Staalplaat
(Amsterdam, Berlin). Od roku 2009 je Dunnovým hlavním zájmem
internetový filecast projekt nula.cc. Výstupy tohoto projektu byly
vystaveny v Berlíně, Paříži, Praze a na dalších místech.
VINCENC HOLOMEK
„Tak
napiš, že: pseudonym Vincenc Holomek začal používat Josef Jindrák
(majitel vydavatelství Polí5) před deseti lety, aby odlišil svoje sólové
aktivity od domovské kapely Skrytý půvab byrokracie. Své hraní
označoval jako jakousi „dílnu potenciální hudby.“ Používány staré levné
efektové krabičky, kotoučové magnetofony, laciné gramofony, nehudební
zdroje zvuku... Ovšem vydáno jen jedno split CD a koncertů uskutečněno
jen několik. Postupně s podobnou vizí krátce spolupracoval se Zabloudl/a
a s Martinem E. Kyšperským (Květy) v projektu Mahaut (natočeno nevydané
album). Ale s rozvojem Polí5, domovské kapely, ale i rodiny, byli
aktivita Vincence Holomka uloženy k ledu. Toto bude první vystoupení asi
po pěti letech...“
1. října - Wakushoppu 5.2
KEN GANFIELD (US) & GEORGE CREMASCHI (USA)
Ken: „Já
žádný popis nemám. S nejvyšší pravděpodobností budu vyluzovat
repetitivní zvuky na syntezátor. Georgi, možná bys mohl napsat něco
kon/de/struktivnějšího?“
George:
„Co tohle? Večer nové elektronické hudby od Kena Ganfielda a George
Cremaschiho; každý předvede nové „dílo ve stádiu zrodu pro analogový
syntezátor(y) a 10 prstů.“
…dva
v Praze působící tvůrci improvizované a elektronické hudby známí
například z Pražského improvizačního orchestru, kteří na Wakushoppu
vystoupí nejen sólově. (George Cremaschi
je skladatel, hudebník, pedagog a někdy i organizátor. Hraje především
na kontrabas a live electronics a pracuje s širokým spektrem
improvizačních a neidiomatických kompozičních technik. Ve svém díle se
snaží smazat hranice mezi hudbou, zvukem a hlukem a rozvíjet jejich
existující jazyky, slovníky a diskurs.)
TIGERS MIND (DK/NO)
Dánsko-norské
improvizační trio: „Hrajeme improvizovanou hudbu kombinující prvky
onkyo, noise a freejazzu. V roce 2012 jsme podnikli turné po Japonsku
a Skandinávii, coby trio i s hosty jako Toshimaru Nakamura a Travis
LaPlante. V rámci evropského turné bychom rádi zahráli v Praze.“ http://www.oddodd.org/tigers-mind.html
5. listopadu - Wakushoppu 5.3
NOČNÍ PTÁK
Luboš Fidler
patří mezi nejzajímavější postavy české alternativní hudební scény.
V 70-tých letech minulého století spoluzaložil jakožto hráč na basovou
a akustickou kytaru skupiny Stehlík / Švehlík, hrál v F.O.K.
a v Křečanových Kilhets, složil a hrál hudbu pro inscenaci Klíženec
Divadla na okraji (rež. Pavel Šváb). Začátkem 80-tých let hrál v MCH
Bandu, spoluzaložil skupinu Vyšší populár, proslul také v minimalisticko
- experimentálním triu Janota-Fidler-Richter. V 90-tých letech začíná
používat různé nehudební objekty a stavět zvukové instalace.
Spolupracuje s Tobiasem Gremmlerem a Zoro Babelem (oba SRN). Spolu
s Oldřichem Janotou a Štěpánem Pečírkou zakládá Společenství Pan
zabývající se zvukovými performancemi. Svými interaktivními zvukovými
instalacemi se od roku 2005 podílí též na Niklově výstavním projektu
Orbis Pictus, skládá a živě hraje hudbu pro inscenaci Faidra (rež.
Viktorie Čermáková), hostuje v brněnském duu Tílko a nadále spolupracuje
s Oldřichem Janotou (Voda), Štěpánem Pečírkou (Every savage can dance)
i dalšími hudebníky.
Zdeněk Konopásek
byl zakládajícím členem skupiny Dvouletá fáma (1981-1983, 1987-1989),
hráčsky se podílel na dvou albech Oldřicha Janoty, spolupracoval
s Pavlem Richterem, hrával s Kvartetem dr. Konopného nebo s kapelou
Zátory. Nyní vystupuje v divadelních - hudebních představeních Divadla
Vizita s Jaroslavem Duškem a působí v karlovarské formaci Široko-Daleko.
Konopásek s Fidlerem o sobě „vědí” už od začátku 80. let. Až v létě 2011 se však znovu setkali a Noční pták máchnul
perutěmi. Jejich hudba je zčásti komponovaná – tam, kde hrají písně
s úspornými, lehce absurdními texty; nezřídka však ve zcela volných,
zvukově vzrušujících improvizacích ponechávají průchod okamžité
inspiraci.
ŠLEHAČKA
„Tomáši,
tak naše kapela s Péťou se jmenuje Šlehačka. Klidně uveď i naše jména –
jakože Jan Burian a Petr Krušelnický. Asi půjde o takovej náš dialog
a hrátky s hlukem. Péťa bude mít svoje videokazety a krabičky a já dva
iPady, kterejma budu chytat a zpracovávat zvuk z okolí... Rádi bysme též
pracovali s mluveným slovem. Tak asi těch informací nedávej mnoho.”
Jan Burian
– Hudební skladatel, divadelní režisér, performer. Zakladatel
originální divadelní skupiny ENVOI, která se přerodila v oceňovaný
hiphopový projekt Kyklos Galaktikos.
Petr Krušelnický
– Audiovizuální umělec, zakladatel divadelní skupiny Antena, performer.
Absolvent taneční konzervatoř Duncan Centre, žák Ctibora Turby. Byl
členem souboru Divadla mimů Alfred ve dvoře a divadelní skupiny Grotest
Maru (DE). Produkuje specifickou hlučnou hudbu za využití analogových
videopřístrojů.
No comments:
Post a Comment